Funě domácí
| Canisus domesticus (nom. Bartelheim, 1872) |
| Odhadovaná populace |
|---|
| ČR: v řádu stovek mil. ks Svět: v řádu stovek mld. ks |
| Výskyt v ČR |
| celá ČR spíše pásmo dubohabrových lesů zemědělské provozy |
| Stupeň ochrany |
| přemnožený druh |
Funě domácí (Canisus domesticus) je základní varietou funěte. Funě je plně domestikováno, ve volné přírodě nicméně přežívá a stává se příčinou rozsáhlých hospodářských škod. Funě domácí je věrným přítelem a stěžejním zdrojem obživy olivounů. V olivounském doupěti, olivounské prvobytné občině, žije tak kromě několika generací olivounů i několik pokolení fuňat v podřízeném postavení domácích mazlíčků a živých konzerv.
Biologické znaky
Funě je na první pohled v mlžném ranním oparu na kilometr vzdálenosti vzdáleně podobno vepři. Bližší pohled odhalí řadu odlišných znaků. Morda je podlouhlá k mokrému čenichu, zuby špičaté, přizpůsobené omnivornímu způsobu obživy. Slechy upomínající baseta dlouhé a splývavé, krátká a teplá srst tmavších odstínů, nožičky spíše silné, na spodní straně opatřené mocnými po vzoru sudokopytníků dělenými kopýtky. Pružná kostrč přechází v zakroucený ocásek. Velikost funěte je poměrně rozdílná, odvislá od výživy, aktivity během života a jeho délky. V kohoutku dokáže funě dorůst až 110 cm, váha osciluje mezi 40-50 kg, dobře vykrmená fuňata mohou dosáhnout i o třicet kilogramů více.
Kategorie: Biologie