Teorie vrcholu nad hladinou, v originále Peak above the water surface - Theory je dílem anglického historika, filozofa a antropologa Williama Tensleyho (1856-1914). Popisuje odraz olivouna v dějinách, jakožto činitele se specifickým a člověku nepodobným odrazem v historickém záznamu.
Teorie formulovaná v roce 1901 na Tensleyho dovolené na ostrově Islay, údajně při pozorování dlouhých a šedých řad olivounů sbírajících na pobřeží slávky jedlé, nedošla obecnějšího přijetí. Tento fakt je nicméně novější historiografií připisován spíše jejímu nepochopení, než věcnému odsouzení. Teorii se časem dostalo pro její poněkud krkolomný název i označení zjednodušujících Teorie meteoritu, Teorie zápalky či Teorie Tensleyho ranního ginu, nevystihujících však v plnosti šíři vědcovy ideje.
Při pohledu na nekonečné řady anonymních dělníků, nořících popraskané ruce do solanky a shromažďujících oblíbené mlže na francouzské stoly, zamyslel se W. Tensley nad tím, jak takto stádní olivouni vlastně promlouvají do dějin. Porovnal nečetné příklady jemu známých událostí spojených s olivouny a dospěl k přesvědčení, že žádný z olivounů nefiguroval více než v jedné z nich. Porovnání s tradicí anglického životopisectví, adorujícího plnohodnotný a naplněný život člověka hájícího v nejrůznějších dějinných okamžicích zájmy impéria, tuto skutečnost pouze podtrhlo.
Teorie vrcholu nad hladinou tak vidí olivouny jako hluboké moře průměru a podprůměru, které co do početnosti převyšuje řádově společenství lidské, ale v do historického záznamu v zásadě nepromlouvá. Výjimku tvoří pouze jeho peak, tedy olivoun, který shodou okolností (a podle Tensleyho spíše nezáměrně) nad hladinu mlčícího bazénu olivounů vyhlédne a svým jménem se do dějin zapíše. Poté se opět navždy vrací pod šedou hladinu zachytitelnosti. Historie olivounů je tak podle Tensleyho spíše řadou různě nazvaných peaků namísto souvislé narace o jednom významném olivounovi doplněné o řadu životopisných dat, letopočtů apod.
Ilustrativním příkladem takového historického olivouna podle W. Tensleyho, vypůjčíme-li si příklad z moderní historie, je Paťlafťarch, autor otevřeného dopisu, na jehož popud Valné shromáždění OSN vyhlásilo Mezinárodní den olivounů. Spekuluje se, zda k této události došlo díky dopisu nebo Paťlafťarchově bezprostředně následující sebevraždě, v každém případě nebýt jediného dne, v němž zazářil do dějin Paťlafťarchův dopis a jeho smrt, nevěděli bychom o jeho životě v zásadě nic, zůstal by navždy ukryt pod anonymním pláštíkem klokotajího zeleného pohonu lidského pokroku.
Moderní olivounistické bádání teorii zpochybnilo, ale nevyvrátilo. Emancipační hnutí a zejména velké postavy olivounského národa jako Kazimierz Trąba Luleń či Vaňus Kraleslav Helehon konstituovaly i u olivounů představu dlouhodobě činného génia, uvědomíme-li si nicméně miliardy mlčících, kteří stále stojí v pozadí a čekají alespoň na jediné zvolání jakožto Tensleyho peak, které alespoň k jednomu datu vepíše jejich marginální jméno do dějin, musíme nechat již přes sto let staré teorii anglického historika a filozofa prostor.
Kategorie: Filozofie, Významní olivouni, Olivounistika