Vládci choutek

Fotogalerie soutěžního odpoledne

„Nebylo možné obsloužit všechny najednou“ aneb Jirkovo ohlédnutí

S Ondřejem máme za sebou první kulinářské číslo a můžu říct, že jsem s naším výkonem velmi spokojený. Sobotní akci předcházela schůzka, kde jsme dohodli, co budeme vařit, jaké potřebujeme suroviny a také v jakých obrysech by se měla naše hostina držet. Předem bylo jasné, že Ondra se ujme pozice šéfkuchaře a já budu dělat všechny ostatní práce.

Potraviny, až na nějaké drobnosti, jsme nakoupili v sobotu ráno. Dopoledne po nákupu jsme strávili přípravou sváteční tabule a ingrediencí ke všem chodům. Soutěžní jídla jsme kvůli čerstvosti připravovali až s příchodem hostů. Zde vidím asi nejslabší část naší strategie, neboť nebylo možné obsloužit všechny ochutnavače najednou. To se však občas nepodaří ani v profesionálních restauracích.

Zpětně bych také asi lépe promyslel práci s kuchyňským prostorem. Jak jsme se snažili vše v rychlosti připravit, začal v kuchyni vznikat značný chaos. Některé věci nebylo kam odkládat a různé náčiní se v těch nejnevhodnějších chvílích ztrácelo. Dobré by taky asi bylo dopředu si napsat, v jakém nádobí bude které jídlo připravováno, občas jsme to totiž neodhadli a museli jsme některé omáčky přelévat z jednoho hrnce do druhého. Problematická byla také moje role číšníka a zároveň pomocného kuchaře. Někdy jsem nevěděl, jestli dřív sklízet ze stolu, nebo zdobit talíře na další chod.

Celkově lze říct, že náš výstup byl pracnější, než jsem si představoval, ale výsledný dojem, který jsem z našeho vaření získal, byl zároveň lepší, než jsem očekával.

Jirka

Interview s Jirkou a Ondrou

Jaký je váš vztah k jídlu a vaření vůbec?

Jirka: Ačkoliv je jídlo jen jedna z mnoha radostí, které život nabízí, přikládám mu osobně značnou důležitost. Je to rozkoš, která je dostupná všem a v tom je také její kouzlo.

Ondra: Takový ten opravdový VZTAH k jídlu jsem si začal budovat někdy na konci ZŠ – viz první pokusy kuchtění. Od té doby se pro mě jídlo stalo součástí života, je to jedna ze slastí, které jsem schopen obětovat jak čas, tak i peníze. Pokud tu hovoříme o společenské události, tak pro mě je to spíše osobní. Snažím se soustředit na chutě, nicméně do restaurací na DOBRÉ jídlo bych sám asi nešel, to si ho radši uvařím doma. Pravidla stolování uznávám jen do jisté míry, nic se nesmí přehánět. No a co rád jím, ti je asi jasné (míněn Tomáš) – prostě MASO MASO MASO. Ale rád ochutnám cokoliv.

Nakolik je pro vás jídlo společenská událost a jak jsou pro vás důležitá pravidla stolování? Co rád jíte a co byste do úst nevzal?

Jirka: Ve stolovánní nacházím zalíbení a v budoucnosti bych se rád seznámil i s těmi jeho nejrafinovanějšími pravidly a zvyklostmi. U stolu člověk prokazuje, na kolik je člověkem. Je však třeba dodat, že stolování by mělo být hlavně příjemný zážitek a pravidla by tomu měla napomáhat, nikoliv bránit. Mám rád pestrá jídla s množstvím nejrůznějjších příloh. Na některé lahůdky (kaviár, býčí varlátka) se jako labužník necítím ještě připravený.

Ondra: (ponecháno bez odpovědi)

Jak snášíte hlad a nakolik vás ovlivňuje v chování?

Jirka: Na pocit hladu jsem velmi citlivý a na mé chování má někdy snad až příliš velký vliv.

Ondra: Hlad je nejhorší nepřítel. Nejlépe se zahání nějakou stresující prací, při které nemám čas na něj myslet.

Je něco, co jste ještě neochutnal, přestože byste chtěl?

Jirka: Nemám v tomto ohledu žádná zvláštní přání, ale každá nová zkušenost může člověku vyjevit, o co dosud přicházel. Naposled se mi to stalo s avokádem, které jsem si velmi oblíbil.

Ondra: Jo pravou ruskou nefalšovanou trojkombinaci – chléb se sádlem z horského skutu, pořádný špek a vodku z Uralu. Prej se toho dá sníst a vypít fakt hodně. :-)

Jste soutěživý? Jste zvyklý vítězit? Jak snášíte porážky? Co pro vás tato soutěž znamená?

Jirka: Myslím, že obecně příliš soutěživý nejsem. Velmi záleží na oboru nebo disciplíne, ve které se soutěží. Jsem ochotný účastnit se i soutěží, ve kterých nemám příliš velkou šanci na výhru (a těch není málo). Porážek jsem zažil již nepočítaně, ale většinou mi o výhru příliš nešlo. Pokud se soutěží v něčem, čemu se dlouho věnuji nebo na čem zakládám své sebehodnocení, pak je pro mne případná porážka velmi bolestná. Tato soutěž pro mne znamená spíše možnost vidět své kamarády a příjemně strávit nejen čas.

Ondra: Rád soutěžím. No o zvyku vítězit či být poražen se nedá přímo mluvit. Rád zvítězím, ostatně jako asi každý, ale umím uznat lepšího soupeře a smířit se s tím. Spíš než o vítězství jde o požitek a uznání.

Jak jste spokojen s vylosovaným partnerem? Přál jste si někoho jiného?

Jirka: S Ondrou jsem velmi spokojený, ukazuje se, že je zdatným kuchařem. Neměl jsem žádná zvláštní přání.

Ondra: Hmmm… já myslím, že bude sranda. :-)

Na co se mohou strávníci během vašeho pohoštění těšit?

Jirka: Při sestavování menu jsme se snažili, aby si pochutnali všichni hosté. Detaily si zatím nechám pro sebe, o to víc se můžete těšit. Doufám, že celé symposium bude pro všechny zúčastněné nejen milým zážitkem, ale i výzvou.

Ondra: No comment.