|
Velká hlava Dvěma hlasy, Divoce se |
… neboli suše řečeno: |
Písničky jsou vesměs velice poslouchatelné, nejen napoprvé, ale i při opakované produkci.
Celkově na mě produkce zapůsobila dojmem potulné party komediantů, hrající během dlouhého putování uprostřed pustého lesa.
Může se v tu chvíli zdát, že hrají sami sobě pro radost, ale je to především samotný svět kolem nich,
pro který hrají – tedy jak neživé bytosti, které ve skutečnosti naslouchají, tak i živé bytosti,
které však pouze nejsou v onu dobu bezprostředně přítomny.
Melancholické ladění připomíná a navozuje představu šatů potrhaných během dlouhých cest,
dlouhé stíny slabého slunce, zastávku na kraji rybníka, skývu chleba se špekem, maminku s malým dítětem,
která se zaposlouchala při cestě na klestí, torničku s amuletem pro štěstí, batoh ztracený ve spadaném listí,
dědu jedoucího na rozvrzaném bicyklu po blátivé cestě, hospodu na návsi.
Dávný příběh, na nejž už většina zapomněla.
Příběh s pozitivním poselstvím,
že vědomí společných zážitků udržuje mezi lidmi naději na světlejší chvíle,
které bezpochyby opět přijdou, a že osamocenost lidí uprostřed tohoto velkého světa je vlastně drží pohromadě.
HH; 30. 10. 2007