Obsah

Funě horské

Canisus alpestris
(nom. Dehne, 1897)
Odhadovaná populace
ČR: patrně se nevyskytuje
Svět: 1000-10000 ks
Výskyt
vysokohorská pásmá
polohy nad 4000 m. n. m
Stupeň ochrany
přehlížené
Jeden z mála snímků funěte horského (lidožravého) - Fotografie z expedice „Ekvádorské funě lidožravé 2004“

Funě horské (Canisus alpestris), známé také jako funě lidožravé (Canisus carcharias), je mimořádně vzácným a v zásadě neprobádaným druhem funěte. Od alternativního názvu je v novější literatuře ustoupeno, neboť člověk patrně není výlučným objektem predačního tlaku funěte.

Biologické znaky

Po fyziologické stránce jde o druh vysoce podobný funěti domácímu. Odlišné znaky lze nalézt v oblasti slabin. Podstatné rozdíly leží v rovině společenských vztahů, způsobu života a obživy.

Zachycený výskyt

Údaje o výskytu lze čerpat spíše z lidového podání a statistik sledujících zmizelé horolezce. Usuzuje se tak, že fuňata horská snad s výjimkou Austrálie žijí na všech kontinentech, explicitně je jejich výskyt předpokládán v Himálaji, pohoří Ťan-šan, v Andách a Skalistých horách, na Kavkaze, pravděpodobně také v Alpách. Výskyt v České republice není doložen, neboť českých horám chybí typický biotop, který fuňata vyžadují. V nejvyšších pásmech Beskyd se uvažovalo o zatoulaných fuňatech ze Slovenska, ale toto nebylo doloženo a nadmořské výšky jsou zcela nesrovnatelné s doloženým výskytem v zahraničí. V tomto případě šlo spíše o přání senzacechtivých biologů.

Způsob života

Informací o fuňatech horských není mnoho. Lze říci, že se s tímto druhem lze setkat pouze ve velkých nadmořských výškách, zpravidla až nad 4000 m. n. m., v pruhu vysokohorského pásu mezi hranicí vegetace a hranicí trvalého zalednění. Na rozdíl od skupinově žijících fuňat domácích žijí fuňata horská patrně samotářsky, větší skupina by se v prostředí chudém na potravu neuživila. Odděleně žijí samci a samice s nejmenšími mláďaty. Jednotlivci se sdružují v období říje a v případě, že je v blízkosti bohatší potravní zdroj (např. větší skupina horolezců), který přesahuje možnosti jediného funěte.

V zimě se fuňata stahují před postupujícím sněhem níže do údolí a tedy i blíže k lidským sídlům. V tuto dobu je zaznamenáváno nejvíce útoků na místní obyvatelstvo, ke kontaktu lidí s fuňaty dochází v posledních letech i v létě v souvislosti s rostoucím zájmem o horolezectví a vysokohorskou turistiku. Soudí se, že tento rozmach turistického ruchu populacím fuňat velmi prospěl, pravidelný přísun potravy zvýšil počet přeživších mláďat až dvojnásobně.

Kapitola z dějin bádání

Pokusem vnést světlo do problematiky tohoto živočišného druhu byla Expedice "Ekvádorské funě lidožravé", podniknutá předními biology a olivounisty z České republiky. Expedice byla uskutečněna v roce 2004 a podařilo se jí získat cenné materiály pro další studium. Výsledky byly odborné veřejnosti předloženy na Festivalu olivounské kultury 2004 a sklidily velký ohlas, zejména proto, že všichni členové výpravy (až na biologa Fialu, jehož zmizení s pátráním nesouvisí) se vrátili domů.

Literatura

Fomín, T. 2004: Expedice ekvádorské funě lidožravé. In: Sborník příspěvků z FOK 2004, Praha, 1-3.

Kategorie: Biologie