Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


fune_domaci

Funě domácí

Funě domácí
Canisus domesticus
(nom. Bartelheim, 1872)
Odhadovaná populace
ČR: v řádu stovek mil. ks
Svět: v řádu stovek mld. ks
Výskyt v ČR
celá ČR
spíše pásmo dubohabrových lesů
zemědělské provozy
Stupeň ochrany
přemnožený druh

Funě domácí (Canisus domesticus) je základní varietou funěte. Funě je plně domestikováno, ve volné přírodě nicméně přežívá a stává se příčinou rozsáhlých hospodářských škod. Funě domácí je věrným přítelem a stěžejním zdrojem obživy olivounů. V olivounském doupěti, olivounské prvobytné občině, žije tak kromě několika generací olivounů i několik pokolení fuňat v podřízeném postavení domácích mazlíčků a živých konzerv.

Biologické znaky

Funě je na první pohled v mlžném ranním oparu na kilometr vzdálenosti vzdáleně podobno vepři. Bližší pohled odhalí řadu odlišných znaků. Morda je podlouhlá k mokrému čenichu, zuby špičaté, přizpůsobené omnivornímu způsobu obživy. Slechy upomínající baseta dlouhé a splývavé, krátká a teplá srst tmavších odstínů, nožičky spíše silné, na spodní straně opatřené mocnými po vzoru sudokopytníků dělenými kopýtky. Pružná kostrč přechází v zakroucený ocásek. Velikost funěte je poměrně rozdílná, odvislá od výživy, aktivity během života a jeho délky. V kohoutku dokáže funě dorůst až 110 cm, váha osciluje mezi 40-50 kg, dobře vykrmená fuňata mohou dosáhnout i o třicet kilogramů více.

Kategorie: Biologie

fune_domaci.txt · Poslední úprava: 2015/08/04 13:47 autor: olivoun