| Homo olivae domesticus m. borealis (nom.Fomin, 1998) |
| Odhadovaná populace |
|---|
| ČR: přirozeně se nevyskytuje Svět: v řádu tisíců ks |
| Výskyt ve světě |
| arktické a subarktické obl. severní Karelie, Laponsko Nová Země severní Kanada |
| Stupeň ochrany |
| nepotkávaný druh |
Olivoun domácí - forma severní (Homo olivae domesticus m. borealis) je specifickou varietou olivouna domácího. Pokusy vymezit jej jako poddruh Homo olivae, podobně jako olivouna skalního, byly vědeckou obcí odmítnuty a převládá názor, že jde pouze o fyziologicky specifickou formu nejrozšířenějšího druhu olivouna.
Nápadným znakem, který vymezení skupiny jako taxonu v zásadě inicioval, jsou výrazně zúžené (přesněji - stlačené) oční průhledy. Horní okraj očnice je výrazně stlačen ve směru inferior, očnice je nízká a široká, boční okaje oka jsou potom kryty nepohyblivým víčkem. Výsledný průhled je výrazně zúžený, a v důsledku dobře adaptovaný na ostrý svit slunce, násobený sněhovou pokrývkou. Teorii, že tato adaptace je důsledkem ruských jaderných testů v subpolárních oblastech v 2. polovině 20. století, nebyla potvrzena.
Tato adaptace, tolik prospěšná v severských oblastech, nicméně olivounovi prakticky znemožňuje přežití v jiných částech světa. Pokusy s vysazením severní formy olivouna v pohoří Harz (SRN), kde měl spásat přemnožené larvy Lýkožrouta smrkového (Ips typographus) skončily neúspěchem, neboť olivoun snad pro svoji sníženou očnici nebyl schopen odolat predačnímu tlaku dravého ptactva, útočícího z nebe (a tedy části obrazu, kam olivoun domácí - forma severní, jednoduše nevidí).
Kategorie: Biologie