Olivoun skalní (Homo olivae petraensis) je patrně poddruhem olivouna (Homo olivae). Výskytem nečetný druh je patrně evolučně méně úspěšnou formou, vytlačenou agresivnější populací Olivouna domácího do okrajových oblastí, dnes zejména na neobydlená území Ruské federace. Výskyt v ostatních částech Evropy je zpravidla zapříčiněn lidmi a útěky z chovů.

Olivoun skalní byl zkoumán na nečetných exemplářích v České republice a zejména v Sovětském svazu, kde byly v době komunismu na zástupcích tohoto druhu prováděny mnohdy drastické experimenty s cílem zjistit jeho výkonnost při stavbě důlních děl, průplavů, odstraňování ekologických škod a patrně i při čištění zaminovaných prostorů při válce v Afgánistánu v letech 1979-1989. Poznatky ruského bádání zpravidla nebyly publikovány. V roce 2008 byla zkoumání podrobena malá populace olivouna skalního žijící v České republice. Výsledky projektu byly zveřejněny v oceňovaném dokumentárním filmu Olivoun skalní.

Olivoun skalní dorůstá 100-140 cm, váhy zhruba do 40 kg. Vnější morfologické znaky jsou v zásadě shodné jako u Olivouna domácího, předkus, vystřelovací jazyk i chápavé ruce schopné drobných pracovních úkonů. Na jedincích zkoumaných v České republice nebylo pozorováno výraznější zelené zabarvení pokožky, vzhledem ke skutečnosti, že olivoun domácí maskuje tuto vlastnost zpravidla uměle a olivoun skalní tohoto pro svoje intelektuální kapacity schopen není, je usuzováno spíše na druhotnou ztrátu zeleného odstínu, snad vinou exhalací, popř. jako dlouhodobá adaptace na život v odlesněné krajině středních Čech.

Fenotypové rozrůznění obou druhů co do morfologie je vysoce náročné, fyzický vzhled jedinců je až na některé aspekty (již zmíněnou zelenost, predispozice k podstatně vzácnějšímu užití vzpřímené chůze a jemnější motoriky rukou než u olivouna domácího) shodný. Vzhledem ke skutečnosti, že genetické testy obou druhů provedeny dosud nebyly, zůstávají vodítky již pouze sociální aspekty života populace olivouna skalního a citelný rozdíl v jeho intelektuální vyspělosti.

K překvapivému objevu populace olivouna skalního došlo v roce 2007 nedaleko Prahy, na lokalitě Na pískách, k.ú. Zbuzany (okr. Praha-Západ), známe v literatuře spíše jako Chýnice. Populace nepříliš organizovaných a intelekt vyzařujících olivounů byla zde známa již dříve, ale až průzkum v roce 2007 přinesl převratné zjištění o druhové výlučnosti skupiny. Zachycená populace byla sledována po několik týdnů a byly pořízeny četné videozáznamy, později shrnuté do dokumentárního filmu. Populace vykázala početnost mezi 25-30 jedinci.

Autochtonní původ skupiny na lokalitě byl již na počátku odmítnut, druh byl olivounem domácím z Evropy zcela vytlačen a příčiny jeho náhlého výskytu bylo třeba hledat jinde. Archivy Ministerstva obrany doložily v roce 1971 převoz dvou odchycených olivounů skalních ze zauralského města Surgut na rozkaz generála J. K. Plavničnikova coby dar pro tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobodu. K lidem a potentátům poměrně nevšímaví a tudíž jako domácí zvíře neatraktivní olivouni skalní patrně v Praze nezůstali dlouho, ale byli patrně přesunuti do některé ze středočeských chovatelských stanic pro služební psy. Pravděpodobně odkud se dostali do volné přírody.

Kategorie: Biologie