Teddy Beer aktuálně
Kytarista je ********
Tomáš, Pól, Honza… a koneckonců všichni, kdo mě trochu znají, vědí, že mimo všechno ostatní umím být taky pěkně sentimentální pí**. Dneska Vám ukážu, jak to v praxi vypadá:
10. června to bude rok, co jsme s Teddy Beerem, těžkým, neobratným medvědem českého rocku, odehráli první koncert. Jasně, jak jinak, než na vesnici za Prahou. Až půl roku na to jsme si troufli do téhle „velkoměstské smrště“. (Vy jste si troufli taky! I když někteří z Vás naposled.) V konkurenci jsme samozřejmě (zatím?) neobstáli, ale rozhodně se z nás za tu dobu stali kamarádi, což nás myslím drží pohromadě a umožňuje nám to tolerovat všechny ty vzájemné hudební excesy. Onehdy moudrý, tichý a rozvážný (bohužel ne za bubny) Tomáš poznamenal něco jako: „Jonáši, já si nedovedu představit, kde bys teď bez nás byl, jsem rád, že jsme tě vytáhli z tý skládky mladický apatie.“ Kecá místo hraní, řikal sem si. Ale:
Poslední koncert (15. května) jsme si opět střihli za Prahou, tentokrát v Žalově na festivale BEATfest 09. A kruh se uzavřel. Teď už hrát nebudeme. Dva měsíce? Tři, čtyři, nebo osm? Nikdo neví. Hlavně Honza neví, všechno v podstatě stojí na něm a na tom, jestli ho přijmou na jakousi zadělanou zahraniční stáž (bože, dyť ho sotva chtěj tady!). A já tak nějak cejtím v kostech, že na nějakou dobu upadnu do té skládky, o které mi Tomáš povídal. Je to smůla.
Třeba to všechno dobře dopadne (a pozor, teď mám na mysli, že se znovu dáme dohromady, ne, že se rozpadneme)! Nějaký fanoušek nám den po dni do vzkazů hazí cosi o on-line calls, asi že mu máme zavolat nebo jak, známá mladá umělkyně o nás udělala fanouškovské stránky (sic!) a v Žalově se nám během koncertu dvakrát rozpadly bicí (punk), ale nová písnička se všem líbila… aspoň si ji prozpěvovali až do ranních hodin! Což je fajn!
Takže to shrnu. Přeju Všem fanouškům (haló?) krásné prázdniny a doufám za celou kapelu, že se zase brzo sejdeme a necháme zbankrotovat nějaký pofiderní pražský hudební klub!
S láskou Jonáš (1. 6. 2009)
Ahoj!
Zařizování úterního koncertu jsme si vytrpěli. Byl to opruz, produkční (těžkej rocker) si nám vyléval srdéčko nebo nás sprdával za malou účast, barman votravoval, zvukař…??? No ale říkám to proto, že jsme se přes to všechno tak nějak shodli, že 7. 4. v Bunkru to pro nás byl nejlepší koncert v dosavadní sestavě. Jak to? Protože jste byli úplně skvělí. No co? Snad jste nečekali nějakou jinou odpověď! Když jsme v osm hodin pobíhali po klubu a museli interferovat s tamníma gorilama (demagogama, nevzdělancema), došlo nám, že na koncert přišlo přesně devět lidí. Až do poslední chvíle to vypadalo na večer absolutní zkázy, Teddy Beer se měl ztratit v propadlišti hudebních dějin. (Ze sklepa klubu na nás pořvávali Arakain, jestli nechcem natočit split.) No a najednou Vás bylo dost. A najednou dohráli Carvel a my šli na řadu a Vy, tam dole, jste se krásně křenili. A pak jste skákali a Vaše skákání nás bavilo a skákali jsme taky. Můžete se schválně kouknout na fotky (který se teď opravdu povedly a my za ně děkujem HH), určitě tam bude i bubeník Tomáš – v nějakým úžasným saltomortale. Jinak si ty jeho kiksy nedovedu vysvětlit!
No, a co bude dál. Letošní sezóna se pro Teddy Beer pomalu ale jistě chýlí ke konci. Do poloviny června ještě něco odehrajem. Jistý je koncert 15. května na festivalu v Žalově. A možná, když bude trochu štěstí, odehrajem si něco rozlučkového a oslavíme svůj první rok dohromady.
Tak se mějte!
Jonáš (11. 4. 2009)
Písňová březost
Rád bych s vámi, milí posluchači, dal vážné slovíčko o posledním vývoji v kapele.
Ač to jako obvykle hudební publicistika nezaregistrovala, proběhl v půlce února koncert v klubu XT3, ze kterého si vezeme fotky. Většina z nich tápe ve tmě, ale pěkně vykreslují atmosféru, kterou nám na místě pomohl vytvořit sympatický a ochotný pan zvukař (na rozdíl od většiny těch parasympatických). Jestli mě moje krátká koncertní zkušenost neklame, kouřové efekty jsme měli vůbec poprvé, a to hned takové, za které by se nemusel stydět ani scénický mág Rákosníček. Na rozdíl od jiných koncertů, kdy Honzu téměř depiloval sálající reflektor, v XT3 bylo světla málo, takže na nás slečny pod pódiem působily jako ženy vystupující z vod Avalonu. Honza svou koncertní nehodou opět potvrdil živočišnou příslušnost ke kmeni strunatců, ale držel se statečně. Ostatně je na to už zvyklý a my se mu rozhodně nesmějeme.
A proč ten nadpis? Zasloužilá rodička Honza nám na posledních zkouškách připravil opět nejedno p(l)ísňové překvapení, dlužno dodat, že milé, tak se těšte na další koncerty, my se taky těšíme, to víte, že jo.
Tomáš (4. 3. 2009)
Výrobní plán na rok 2008 splněn
Tak to máme v Praze za sebou. Podruhé.
Společně s kapelou Ufajr jsme se, myslím, řádně obnažili. A moc nás to bavilo! A vy všichni, milí fanoušci, u nás máte spoustu plus bodů, protože jste přišli na koncert v pondělí, v zápočtovém týdnu a dokonce jste si pro nás přijeli až na Strahov! My z toho měli obrovskou radost. A doufáme, že jsme Vám to dali dostatečně najevo, koneckonců jsme Vám házeli bonbóny a zahráli dva nové songy: Bright In Brighton, písničku s happy endem, a Another No One (bez happy endu). Texty k oběma songům si můžete přečíst.
A jaký bude rok 2009? Inu, hodně toho máme v plánu! Honza nám ve zkušebně dokola přehrává další nový song (pracovní název je Skočná, ano, žádné zásadní změny v repertoáru nechystáme). Domlouváme krátkou šňůrku koncertů po jižních Čechách a někdy v únoru nebo v březnu se zase vrátíme do Prahy! Tak si s námi přijďte zaskákat! A kdyby se vám hodně stýskalo, v únoru hrajeme na festivalu Little Big Beat, který se koná v Roztokách u Prahy. To ještě včas upřesníme. Mohl bych se tady ještě rozepsat, co všechno chystáme a plánujeme a organizujeme, ale radši to necháme jako překvapení. Co byste pak z těch Vánoc měli!
Jako dárek Vám ještě posíláme videa ze Sedmičky. Můžete si doma u počítače zatrsat na Empire State of My Mind, Arnaud nebo se vyřvat u Another No One.
Veselé Vánoce a šťastný nový rok za kapelu Teddy Beer přeje
Jonáš (17. 12. 2008)
Tvůrčí průjem
Střevní a tvůrčí průjem mají kupodivu mnoho společného. Nemusíte udělat žádnou zjevnou chybu, můžete něco špatného sníst nebo se na vás někdo podívá způsobem, jaký ani nezamýšlel, a bude to mít stresující následky.
Nic netušící člověk může klidně sedět v aule, když v tom je zničehonic zasažen jakýmkoliv průjmem. Znervózní, přestane vnímat, snad se začne i trochu potit a pak nutkavě vstane a dere se skrz davy ven z učebny. Tam hledá liduprázdné místo, buď aby mohl vyklopit obsah střev, nebo aby si něco zabroukal do empétrojky.
Analogie je zřejmá i v dopravních prostředcích, kdy se postižený s vypoulenýma očima svíjí v koutě tramvaje, telepaticky popohání strašně pomalého řidiče, modlí se, aby už byl doma, a má strach, aby něco nevypustil.
Konečně, pokud se nešťastníkovi podaří dostat se domů včas a jít buď na záchod nebo popadnout kytaru a ukojit tak svou touhu, cítí se pak jako znovuzrozený.
Za poslední měsíc jsem napsal patnáct písniček. Z toho pravda většinu pro můj a Jonášův sideproject (www.clarendonroad.cz – pozor, nebezpečí přihřátí procesoru, pozn. editora), ale několik se jich našlo i pro Teddy Beer. Doufám jen, že to stihneme nazkoušet a naservírovat vám je patnáctého na Sedmičce, a taky doufám, že ten tvůrčí průjem teď nevystřídá nějaký jiný…
Honza (13. 11. 2008)
Státní svátek ve skočném rytmu
Akce BUNKR (BUde Náramný KRavál) coby slavný comeback nás nikoho nenechala klidným – Pól si nechal pro jistotu profouknout uši, já nakoupil oblečení za dvě výplaty, Tomáš přišel s pohledem tak skelným, že by to vytáhlo Sklárny Bohemia z krize a Jonáše psychický tlak vmáčknul do kouta, kde se dvě hodiny před koncertem pohupoval a mumlal „můjtybožemůjtybože“. Velmi mile nás překvapila návštěvnost, však se taky devadesát let od vzniku ČS. státu musí oslavit. Večer nakousla Mazací hlava generála maršála, a když jsme začali hrát my, všiml jsem si chemické reakce, která by mohla být řešením energetického problému – když totiž postavíte Teddy Beer na pódium a do kotle umístíte tak šedesát fanoušků, uvolní se velké množství energie a spotřebuje se všechen kyslík. A pivo. Jonáš dokonce dostal pivní sprchu, zaplaťpánbůh za ni. Večer završili Bobby Soxer, opět nejen pro potěchu lakrosové části obecenstva, to už jsme si ale dávali na baru pátou sklenici teplého mléka (obohaceného moloka, pozn. kor.).
Děkujeme našim příznivcům za vytvoření výborné atmosféry, na příštím koncertu za to dostanete pár nových písniček. Už aby to bylo!
K vidění jsou fotky ve Fotoalbu a video ve Videoalbu!
Honza (31. 10. 2008)
A ještě z jiného pohledu:
Tak je to za náma
Vážně to chcete úplně od začátku?
V šest jsme pobíhali před zamčeným Bunkrem, přemýšleli, jak se dostat dovnitř, občas se zastavili u cedule před vchodem, kde někdo křídou napsal Dnes Teddy Beer (sic!). Kupodivu to nebyl nikdo z kapely!
Domlouvání, nastavování, ladění kytar, napište si ten playlist, kruci!… prosím další otázku.
Postupně se přišourali první hosté, jé, ahoj (A: dlouho jsme se neviděli, B: jaký to bylo včera, C: promiňte, tohle je konference agrofobní společnosti)! A najednou byl Bunkr docela mile zaplněný a Mazací hlava generála maršála začala hrát. A zněli dobře, mně osobně baví zpěvákovo charisma a taky si dost užívám jejich texty.
To už jdeme?? Póle, Honzo, pomozte mi! Zapoj se támhle, nastav támhleto, proč to nehraje, nakonec se všechno povedlo, odpálili jsme Intro.
Když jsme poprvé odtrhli oči od pražců, koukli jsme do publika. Bylo vás tam hodně! S radostí jsme postupně odehráli celý repertoár. Ten má zatím jen jedenáct kousků, ale věříme, že do prosincového koncertu na Sedmičce tak další dva, tři kusy přibudou.
Sem tam jsme zase opřeli pohledy mezi vaše řady a všimli si, že jste skákali! A skoro pořád! Vysvětlili jsme si to následovně:
- v úterý jste byli naprosto úžasné publikum,
- koukali jsme do publika vlastně málo, takže jsme neviděli, že se nudíte – ano, na tomhle bodě taky něco je. Příště bude větší legrace, budeme vás přímo spalovat pohledy!
- hráli jsme skočné písničky – no, v to doufáme, věříme, snažíme se!
Děkujeme za návštěvu, za strhující atmosféru i za příspěvky tady na stránkách. Velmi rádi vám to všechno oplatíme o vánočním koncertě na Strahově. Ještě nemáme přesný termín, pravděpodobně se na nás přijdete vyřádit někdy před Silvestrem, jste pro?
Tak ahoj na Sedmičce!
Jonáš (31. 10. 2008)
Ještě hlas zástupce minorit (buržoust):
Pár řádek od Póla
Ahoj,
chtěl bych poděkovat všem, kteří se na nás přišli podívat a podpořili nás, a vlastně i těm, kteří nepřišli a aspoň nám tam nevydýchávali vzduch a nezabírali prostor. Jste prostě všichni vážně skvělí. Po technické stránce se leccos nevyvedlo úplně úplně, ale snad nám bylo z vaší strany odpuštěno. My sami si to samozřejmě neodpustíme nikdy a budeme dál tvrdě dřít ve zkušebně, ať se to příště vyvede lépe. Ale nemyslete si, že si zase sypeme metráky popela na hlavy, já jsem si to náramně užil a všichni ostatní vypadali, že se taky úplně nenudí (teda až na Tomáše, kterej se mračí pořád). Takže díky za konstruktivní kritiku, budu se těšit nashledanou nasedmičce.
Srdečně Pól (31. 10. 2008)
A dodatkové číslo z povinnosti:
Vyjádření
Celý léta na tyhle stránky sral pes a najednou maj všichni potřebu si tady vypisovat srdíčka, tak já teda pro jistotu taky, abych pak nezjistil, že žádná stolička není volná, až hudba dohraje.
Na koncertu jsem byl taky, moc jsem toho přes své zamračené rusínské obočí neviděl, neslyšel už vůbec nic (ještě den nato jsme každého vnímal jak digitálně upravenou Cher), ale sledovat ty tři trdelníky, co přede mnou poskakovaly, byť mi bránily ve výhledu na tu krásu pod pódiem, pro mě byl dostatečný důvod k pobavení, až jsem se na své sesličce s úpravou pro hemoroidiky radostí natřásal.
Tomáš (31. 10. 2008)
Motýli v břiše
Je to porod.
„Hlavně neřikej, že se vomlouváme, ty debile!“ povídá kytarista Honza a ksichtí se, přikrytý svou milovanou, přidrátovaný ke kombu, ve svojí bublině. I bubeník má svoji bublinu, sedí si takhle v čele zkušebny a bouchá si a bouchá a nikoho moc neposlouchá… (Ano, všichni doufáme, že na koncertě to tak vypadat nebude.) Basák komentuje, kterou písničku má rád, kterou ne, zpěvák radši nemluvit, radši nezpívat.
Omlouval jsem se. Na tom (mém) úplně prvním koncertě v červnu. V úterý se omlouvat nebudu. Zaprvé nebudu mít hlas – už dneska (sobota noc) se tak třesu, že sotva zvládám ťukat do klávesnice. Zadruhé snad nebudu mít proč – mám pocit, že poměr těch nadřených hodin zkoušení ku litrům vypitého piva je tak nějak v pořádku (vypočítejte si to sami). Za třetí jsem loajální vůči kytaristovi, jelikož nechci, aby mě na pódiu přetáhnul přes hlavu.
Poprvé v Praze, poprvé čelit kamarádům, to je teprve výzva. Doufám, že nás podpoříte, že nezapomeneme nazvučit (ano, i to se nám stává), že nezapomeneme noty, takty, texty.
V břiše mi poletuje kurva bourec morušový. A na koncertě taky poletujte, máme hodně skočnejch, tak je od čeho se odpíchnout.
Jonáš (25. 10. 2008)
The Empire State of My Mind
Po více než šesti měsících přecvičování repertoáru a pilného zapíjení zkoušek jsme se odhodlali ke zbrusu novému songu (když tedy nebudeme počítat fakt, že 9 kusů je nově otextováno a několik dostalo nové aranže). Jmenuje se Empire State Of My Mind a je to samozřejmě chytlavý, skočný a vůbec hudebně inteligentní počin. Bubeník Tomáš mele něco o −123 minutách, zpěvák samozřejmě kvílí cosi o letargii aneb na to truchlení je dobrý si zaskákat. Premiéra songu? 28. 10. v Bunkru!
Jonáš (16. 10. 2008)
Re: Design!
Slíbil jsem, že než zalezeme do Bunkru, vyjdeme na světlo s novými stránkami. Tady jsou. A na jaře už nezaseju.
Děkujeme především a speciálně Jidášovi, který grafiku kompletně vytvořil a nezbylo mu než přihlížet, jak ji já zprzním necitlivě barevně laděnými doplňky. Je to ale flegmouš od Pánaboha a buď jak buďďhista, takže to jistě překousne. I když možná vzteky…
Tomáš (15. 10. 2008)
Hysterická chvíle
Někteří si už všimli, že před pár dny jsme rozšířili stránky o novou kapitolu, ostatní si tuto historickou chvíli mohou prožít teď. Rodinné album zase obohatily fotky z žalovské tancovačky. Některé z nich si říkají o kriminál.
Co říkáte děti? Že jsem tvrdil, že se v Žalově nesmělo fotit?
Lhal jsem. Zvykejte si.
Tomáš (12. 1. 2008)
Teddy Beer 7: Vzkříšení
Přestože nás někteří „kamarádi“ podezírají z toho, že celý rozpad kapely byl jen divadýlkem sloužícím k upoutání pozornosti (a jejímu odvedení od dodnes nevyřešených finančních úniků, jejichž pach vane od Barrandova), promyšleným úskokem našeho píárka či vynucenou pauzou způsobenou Arnaudovým pobytem ve vazební cele cizinecké policie, není tomu tak (kdo se v tom souvětí ztratil, ať to zkusí znovu). Něčeho takového bychom ve své prostoduchosti ani nebyli schopni. Pravý důvod byl ten, že kapela, která kontinuálně nefunguje po celé fiskální období, dosáhne na jaře na berňáku značných úlev.
A tak jsme se vrátili po odfláknuté přípravě v pátek na pódium a zahráli jsme slovy diváků „asi nejlepší koncert“. V sále se nesmělo kromě jiných věcí ani fotit, takže pro představu uvádíme alespoň HH telepatickou stenokresbu. Smělo se však tančit a tančilo se, za což svým milým příznivcům znovu děkujeme – uklidňující pocit, když nejsem na koncertu jediný, kdo se třese jak v návalu padoucnice!
Na rozdíl od přídavku, který jsme si dle mého názoru v Žalově mohli odpustit, již žádný přídavek koncertní neplánujeme. Na základech stabilních asi jako domeček z pivních tácků se teď pokusíme vybudovat kapelu v novém obsazení. A tentokrát už opravdu.
Nebo to je všechno jinak?
Tomáš (10. 12. 2007)
Vida ho!
Tentokrát jsem ani tolik nelhal! Zásluhou HH (čti háháčka) přinášíme do zóny Video komprimovaný zážitek z posledního vystoupení Na Slamníku. Sami vlastně ani nevíme, co to tam ten filuta Arnaud zpívá – že by nějaká kabalistická kletba na rozloučenou?
Tomáš (25. 10. 2007)
Slaměné ovdovění
V pátek 19. října se konal poslední koncert kapely v dosavadní sestavě. Ustláno bylo tentokrát na prastarém bubenečském Slamníku (původně jsem si myslel, že vozit bubny do Bubenče je trochu nošením dříví do lesa, ale nakonec to překvapivě bylo zapotřebí). Jako support (Že nevíte co to je? Prostě kapela, co hrála s námi, ale tak se to dneska už přece neříká!) po nás zahráli výborní Bobby Soxer, kteří nás sice trochu strčili do kapsy, ale to jim přeci nemůžeme mít za zlé. Z koncertu přinášíme fotky od dvou fotografů (ty Helenčiny vlivem chybného nastavení fotoaparátu dokonce hraničí s uměním). Výhledově by mělo být i video!
Dlohodobé neshody v kapele (Honzovy přehnané nároky na vybavení šatny, Arnaud zaslepený svým perspektivním sólovým projektem, Ondrova kojící a přebalovací pohotovost a ideologická neslučitelnost textů s mým členstvím v militantním sdružení Česká, nikoliv černá republika) vyústily nakonec v rozpad kapely, který provázela některá ošklivá nařčení a neslušná gesta. Nebyla náhoda, že Honzovi na koncertě prasklo tolik strun – byla to jen logická katalyzace dlouhodobé frustrace, která v kapele vládla.
Přesto se koncert povedl, a to i díky vysoké návštěvnosti (mladí lidé, pak dlouho nic a někteří rodičové). Teď nás čeká težký úkol postavit se zase na osm nohou (a jeden zadek). Držte nám prosím palce!
Tomáš (24. 10. 2007)
Oholeny vousaté resty
Když se moje děti v úterý nevrátily ze školky, uznal jsem, že už to překračuje rozumnou mez, a doplnil jsem fotky z májového (!) koncertu v XT3 (který Arnaud nazývá l'horrible concert) a z lakrosových výročních cen v Matrixu a dále jsem udělal pořádek v zavařeninách. Takže už o tom nebudeme mluvit, ano?
Tomáš (6. 10. 2007)
Stránky zduřely o několik bytů
Mezi Texty přibyly dvě novější písně z pera našeho frankofonního grafomana (Cave in Slovakia a Et aussi l'art) – chutě do jejich čtení! V nejbližší době můžete také očekávat nejen fotky z minulého koncertu v Matrixu, ale i z předešlého nepovedeného vystoupení v XT3.
Tomáš (3. 7. 2007)
Koncert v Blues Rocku, tentokrát v obrazech
Se zpožděním dodáváme do Fotoalba fotografie z posledního koncertu. Jejich autoři si sice v hledáčku vybírali spíše krásné dívky v sále, ale není ani příliš divu. Dost na to, že to museli poslouchat…
Tomáš (13. 3. 2007)
Video z koncertu v Blues Rocku!
Štastná zpráva pro všechny, kteří nás zatím znali jen z audionahrávky – již nepotřebujete zaměstnávat svou bujnou představivost, nová zóna Video vám poskytne vizuální zážitek z koncertu přímo na vašem přijímači!
Tomáš (6. 3. 2007)
O čem se zpívá?
Vznikla nová zóna Texty, kde můžete konečně posoudit tolik diskutované ultrapravičácké poselství, které se v našich textech skrývá. Říká se taky, že když přečtete začáteční písmena veršů písně Swing, přivoláte na zem Antikrista.
Tomáš (6. 3. 2007)
Sobotní rockování v Blues Rocku
24. 2. '07 nás hostil smíchovský undergroundový (spíš polohou než hudební orientací) klub Blues Rock, kde jsme hráli s muzikantsky zdatnými souputníky z Magnetické pásky a The Details. Krom toho, že se mi popletlo Arnaudovo stereotypní vyřvávání girls & boys natolik, že jsem ujel o takt jinam (a nepodařilo se mi to obhájit svou zálibou v polyrytmech), bylo to (alespoň z našeho pohledu) příjemné vystoupení. Růže, kterou jsem v půlce obdržel, nebyla určena pro mě, za což se pravému majiteli (Honzovi, samozřejmě) omlouvám. Byl to pro mne citový otřes. Děkujeme skvělému publiku, zvláště za spontánní pogo na pódiu!
Tomáš (25. 2. 2007)
Domácí demo „Na koleni“ k poslechu
V zóně Audio máte možnost si poslechnout první tři písně nahrané na přelomu roku v Honzově improvizovaném studiu.
Tomáš (24. 2. 2007)
Proběhl druhý koncert, tentokrát v klubu Velvet
V pátek 2. 2. jsme prodělali koncert v podivném žižkovském klubu, kde železné sloupy nemají podpěrnou funkci… Kdo zmeškal, může si prohlédnout Fotoalbum, kdo se dostavil, může se tamtéž hledat na fotkách (ale asi se nenajde, protože se fotíme radši sami).
Tomáš (4. 2. 2007)
Tento prostor je hájemstvím kapely Teddy Beer a její obce fanouškovské
Sterilní vzhled tohoto webu je výsledkem uspěchané snahy mít jakoukoliv webovou prezentaci kapely, na které bychom mohli uveřejňovat důležitá sdělení okolo jejího působení. Lhali bychom, kdybychom tvrdili, že stránky vznikly na popud nesčetných přání příznivců. Ne – vznikly na přání Honzovo a snad i zbylých členů kapely, ale na to se historie ptát nebude (a já to smažu, až budu mít lepší námět, jak zaplnit ta kvanta bílého místa, která tyto stránky obestírají).
Tomáš (29. 1. 2007)