Vládci choutek

Fotogalerie soutěžního odpoledne

„Jen málo dnů v životě člověka je tak hektických“ aneb Hynkovo ohlédnutí

Už dlouho před 2. červnem jsme začali s přípravami. Znáte nás, jak dokážeme být s Michalem důslední, no ne. Nejdříve jsme se dohodli, co uvaříme. Když nás napadlo gazpacho a ratatouille, chyběl jen krůček, abychom vymysleli nějaký dezert, který by měl něco společného s filmem nebo televizí. Krůček se bůhví proč změnil v sloní krok a šlehačkový dort nás napadl těsně před zkušebním vařením. Ani jedno z jídel jsme před tím nikdy nedělali, hnala nás chuť a odvaha mládí. Ne, abych řekl pravdu, přistupovali jsme k věci profesionálně, dokonce jsme si promítali některé úryvky z pořadu Etiketa, abychom se poučili, jak správně servírovat. Role jsme si rozdělili snadno: Michal žadonil, aby mohl sloužit. Udělat mu radost mi nedělalo problém, odsoudil jsem se k místu u plotny. Při zkoušce nám nevyšel zatrolený šlehačkový dort, neztuhl, jak jsme si představovali. Příště jsme tedy použili výdobytek moderní kuchyně: želatinový ztužovač šlehačkových dortů. Základní problém, kam a k čemu vás posadit, jsme snad vyřešili elegantně. Michal poskytl dveře a knihy, které tak konečně dosáhly uplatnění, já jsem přispěl židlemi z tajemného Společenství. Konec ouvertury, koncert vidliček, vařeček a pekáčů se měl rozeznít naplno.

Jen málo dnů v životě člověka je tak hektických, jako bylo pondělí 2. června. Slunce žhnulo jako nemocné a ulice Radlická byla nejmíň na stupni číslo pět. Cesta autem se spoustou nádobí a dalšími potřebnými věcmi tudíž nebyla snadná. S Michalem jsme pak začali s konečnou fází příprav po třetí hodině, o hodinu později, než jsme měli původně v plánu. Zatímco Michal, na dalších několik hodin vrchní i nejobyčejnější servírka v jednom, připravoval slavnostní tabuli, já jsem se chopil nože, prkýnka a šichta mohla začít. Přiznám se, že jsem nikdy nebyl v sauně, ale po této zkušenosti asi tuším, jaké to je. Šestá se přiblížila rychlostí sprintera Bolta, ne všechno jsme stihli, jak jsme chtěli. Nechtěli jsme však, aby jídla následovala rychle po sobě, a zbyl tak čas na přátelské hovory, což se nám i díky zpoždění bravurně povedlo. Čas plynul stále v rytmu Boltových treter, a tak si Slunce šlo s horečkou radši brzy lehnout. Alespoň tak se mi to zdálo. Skláním se před Michalovým odhodláním zůstat po celou dobu v obleku a dodržet tak patřičné dekórum. Překvapivě nám toho hodně zbylo. Lepší však, aby přebývalo, nežli aby chybělo. Moudro hodné otce Fourata.

Druhý den, když slunce leželo pod dekou a potilo se, takové bylo dusno, brázdil jsem si to radlickým (nebo smíchovským?) pátým stupněm domů s osmi židlemi a dobrým pocitem, že i přes drobné zádrhele, proběhlo celé kulinářské představení podle našich představ. S Michalem jsme si ještě podali ruce: a je to.

Hynek

Interview s Hynkem a Michalem

Jaký je váš vztah k jídlu a vaření vůbec?

Hynek: Kladný vztah mám k jídlu i k vaření. Vaření je jednou z mála tvůrčích domácích činností. Například s takovým luxováním se to nedá srovnat. A když člověk jí, je to jako by létal a ležel zároveň. Taková to může být krása.

Michal: Jídlo je super věc, vařit mě baví hlavně tehdy, pokud to hodlám za chvíli sníst.

Nakolik je pro vás jídlo společenská událost a jak jsou pro vás důležitá pravidla stolování? Co rád jíte a co byste do úst nevzal?

Hynek: Připadá mi důležité při společném stolování jednat co nejpraktičtěji a zároveň tím někoho nepohoršovat. Pravidla stolování dobře naznačují směr, jak obé skloubit. Jde prostě o to, aby se člověk se svými spolustolovníky cítil dobře. Rád ochutnávám nové. Kdybych například k některým druhům hmyzu překonal prvotní odpor, věřím, že by mi pak zachutnaly.

Michal: Mohu stláskat celé kuře na gauči u filmu vleže a vychutnat si tu dobrůtku, nebo naopak upřednostnit estetický zážitek kultivovaným stolováním, ale to má pro mě smysl jen s příjemnou společností. Mám rád hodně jídla. Do úst bych nevzal praženou kobylku na medu, červa z tequily a vařená varlata z čehokoliv.

Jak snášíte hlad a nakolik vás ovlivňuje v chování?

Hynek: Hlad jsem snášíval velmi dobře. Nejíst delší dobu mi nedělalo problém. Ale jak stárnu, cítím, že boj s ním je těžší a těžší.

Michal: Mám buddhistického ducha, takže nad hladem většinou vyhrávám.

Je něco, co jste ještě neochutnal, přestože byste chtěl?

Hynek: Toho je určitě víc. Třeba jsem nikdy nebyl na zabijačce… Nebo bych rád ochutnal paellu přímo od nějakého obyvatele Valencie nebo čokoládové kuře v hospůdce nad Acapulkem.

Michal: Jestli je tím myšleno pouze jídlo, tak ne.

Jste soutěživý? Jste zvyklý vítězit? Jak snášíte porážky? Co pro vás tato soutěž znamená?

Hynek: Třikráte jak kdy a jednou možnost, jak se potkat s přáteli a společně dobře popít a pojíst. Hodnocení až v druhé řadě.

Michal: Jsem soutěživý, ale snažím se mít radost i z vítězství protihráčů, co my taky jiného zbývá… Tato soutěž je skvělá příležitost, jak se setkat se všemi kamarády najednou.

Jak jste spokojen s vylosovaným partnerem? Přál jste si někoho jiného?

Hynek: Asi bych překvapil, kdybych řekl, že spokojený nejsem. Nepřekvapím. Myslím, že se s Michalem jsme schopni domluvit a dobře zorganizovat přípravu. Invence nám určitě také chybět nebude a možná se dokonce pobavíme.

Michal: Přál jsem si někoho jiného, ale bohužel nebyl na seznamu soutěžících. Hynek je fajn.

Na co se mohou strávníci během vašeho pohoštění těšit?

Hynek: Na jídlo připravené s láskou a pečlivostí. A jestli bude chutnat…?

Michal: Mohou se těšit na předkrm, hlavní chod a dezert.